Dva lidé vstupují do roku 2027 se stejným seznamem deseti cílů. V prosinci jeden splnil sedm, druhý ani jeden, a nejde o disciplínu. Prostě první měl cíle svoje a druhý správné. Správné cíle vypadají dobře, není se za ně nutné stydět, ale nedá se je chtít dost dlouho, aby s nimi člověk dožil jara.

Tenhle článek je o tom, jak jedno od druhého rozeznat. Je v něm deset cílů, na kterých obvykle stojí dobrý rok – po jednom pro každou důležitou oblast života. Hlavní ale není seznam, nýbrž metoda: jak z jakéhokoli dlouhého výčtu, našeho se sty cíli nebo vašeho vlastního, vybrat těch deset, které opravdu budete plnit.

Proč deset

Tři cíle jsou příliš málo ne proto, že by člověk zvládl víc, ale proto, že tři cíle skoro vždy vyjdou o práci, penězích a těle. Rok uplyne, cíle jsou dokonce splněné, a přesto máte pocit, že v tom roce nebyl žádný život: přátele jste neviděli, domov se nezměnil, uvnitř se nic nepohnulo.

Třicet cílů je druhý extrém. Do žádného kalendáře se nevejdou a v březnu začne seznam působit opačně: nevede, jen připomíná, kolik věcí zůstává nedotažených.

Deset až dvanáct cílů je ta šířka, při které se dají pokrýt všechny důležité oblasti a u každé se přitom pohnout aspoň jednou za měsíc. Číslo není svaté. Zkušenost lidí, kteří rok neplánují poprvé, se ale obvykle sbíhá někde tady.

Deset cílů, na kterých stojí rok

Tohle není váš seznam. Je to kostra: deset cílů, po jednom pro oblast, z nichž každý není vybraný proto, že je nejambicióznější, ale proto, že bez něj ostatní cíle v dané oblasti nefungují. Níže je vždy, o jaký cíl jde, proč je opěrný a jak ho zkonkrétnit. Pokud potřebujete obecnou metodu pro jakýkoli cíl, ne jen pro těchto deset, najdete ji v samostatném průvodci o SMART cílech.

1. Dát do pořádku tělo: prohlídka a spánek

Opěrným cílem celé oblasti zdraví není maraton ani vypracované břicho, ale dvě nudné věci: zjistit, jak na tom tělo doopravdy je, a spát. Kompletní lékařská prohlídka, která se odkládala roky, a třicet nocí po sobě v posteli před půlnocí. Všechno ostatní v této oblasti – běh, posilovna, strava – stojí na tomhle základu, nebo se bez něj zhroutí.

Jak to zkonkrétnit: objednat se na prohlídku do konce ledna a měsíc spánku naplánovat na únor, kdy novoroční předsevzetí už vyfoukla a je vidět, co opravdu drží.

2. Našetřit finanční rezervu

Ne zdvojnásobit příjem a nezbohatnout na investicích, ale našetřit rezervu na tři měsíce života. Tenhle cíl je opěrný, protože nemění částku na účtu, ale způsob, jakým se rozhodujete: člověk s rezervou řekne ne špatnému projektu, změní práci včas a nepřistoupí na to, na co přistupovat nemá. Všechno kolem kariéry a peněz je snazší, když máte tři měsíce svobody.

Jak to zkonkrétnit: spočítat částku, nastavit měsíční trvalý příkaz a na účet do prosince nesahat.

3. Jeden nezrušitelný rituál s blízkými

Oblast vztahů nesnáší velké cíle typu „víc času s rodinou“. Snese jen jedno: pravidelnost. Jeden rituál – nedělní oběd, večerní procházka, sobotní ráno bez obrazovek – který se neruší ani kvůli práci, ani kvůli únavě. Padesát opakování za rok dá víc než jedna dokonale naplánovaná dovolená.

Jak to zkonkrétnit: vybrat den a čas, říct je nahlas všem zúčastněným a bránit je jako pracovní schůzku.

4. Vrátit si jednoho člověka

Dospělé přátelství neumírá na hádky, ale na „měli bychom si zavolat“. Opěrným cílem tu není „najít nové přátele“, ale obnovit jedno spojení, které bývalo důležité a ztratilo se. Jeden rozhovor, jedno setkání. Často se po něm ukáže, že ten druhý čekal na totéž.

Jak to zkonkrétnit: napsat zprávu ještě dnes. Nesepisovat seznam deseti lidí, napsat jednomu.

5. Dotáhnout jedno studium do konce

Ne „učit se nové věci“, ale dotáhnout jednu věc k výsledku: kurz se závěrečnou prací, jazyk na úroveň filmu bez titulků, řidičák, nástroj až po jednu celou skladbu. Opěrný je tenhle cíl proto, že vrací víru ve vlastní schopnost věci dokončit, a tu potřebujete ve všech ostatních oblastech.

Jak to zkonkrétnit: vybrat jednu věc, stanovit datum dokončení a odmítnout veškeré další studium, dokud tohle není hotové.

6. Patnáct minut tvoření denně

Kreslit, psát, hrát, modelovat, fotit – ne kvůli výsledku, ale kvůli té části života, kde děláte něco jen proto, že vás to baví. Tenhle cíl nese celou oblast, protože tvořivost se nestane na dovolené jednou za rok. Buď je ve všedních dnech, nebo není.

Jak to zkonkrétnit: navázat patnáct minut na existující návyk – po ranní kávě, před spaním – a první tři měsíce výsledek nehodnotit.

7. Udělat z domova místo, kde se dobíjíte

Ne rekonstrukci a ne stěhování, ale jedno místo v domě, kde vám je opravdu dobře, a jeden kout, který vás roky dráždí a konečně je rozebraný. Domov buď dodává sílu, nebo ji bere, třetí možnost není. Ostatní cíle roku plní člověk, který se večer vrací domů, a záleží na tom, do jakého domova se vrací.

Jak to zkonkrétnit: vybrat křeslo, kout nebo stůl a za jeden víkend z něj udělat své místo. Dráždivé kouty rozebírat po jednom za čtvrtletí.

8. Jedna cesta, která změní pohled

Ne počet zemí, ale jedna cesta, ze které se vrátíte jiní: sami, bez itineráře, na místo, kde se nemluví vaším jazykem, nebo do sousedního města, kde jste nikdy nebyli. Opěrným cílem je tu vystoupit z obvyklého obrazu světa aspoň jednou za rok, protože jinak se ostatní cíle stanovují pořád uvnitř téže místnosti.

Jak to zkonkrétnit: koupit jízdenku nebo letenku do konce ledna, i kdyby cesta byla až v září. Koupená letenka je cíl, nekoupená je sen.

9. Vyrovnat se s jedním strachem

Z celé vnitřní práce – meditací, deníků, psychologů – je opěrný jediný cíl: najít strach, který řídí vaše rozhodování, a něco s ním udělat. Strach ze změn, z veřejného vystupování, z odmítnutí, z výšek, ze samoty. Jeden. Někdy k tomu stačí pět schůzek s psychologem, jindy jediný čin, kterému jste se roky vyhýbali.

Jak to zkonkrétnit: pojmenovat strach písemně a zapsat čin, který je nemožný, dokud strach trvá. Pak ten čin udělat, nebo najít někoho, kdo pomůže.

10. Jedna pravidelná věc pro druhé

Poslední oblast – přínos – zůstává nejčastěji bez cílů, a to neprávem. Opěrným cílem tu není „stát se lepším“, ale jedna pravidelná věc, která někomu pomáhá: měsíční dar, mentorování, darování krve nebo kostní dřeně, dvě hodiny týdně na něco, co je důležité nejen vám. Klíčové slovo je pravidelná. Jednorázový dobrý skutek je nálada, pravidelný už je součást toho, kdo jste.

Jak to zkonkrétnit: vybrat jednu věc a dát jí v kalendáři den jako schůzce.

Jak tenhle seznam nahradit svým

Deset cílů výše je kostra, ne návod. S velkou pravděpodobností se vám tři čtyři shodnou, ostatní nahradíte svými. Tady je, jak to udělat, aby se z výměny nestaly další „správné“ cíle.

Označte všechno, co se vás dotklo

Vezměte dlouhý seznam – náš se sty cíli nebo vlastní – a projděte ho, odškrtávejte všude, kde se uvnitř něco hnulo. Nevybírejte, jen označujte. Obvykle se nasbírá dvacet třicet položek, a to je v pořádku.

Škrtněte to cizí

Tohle je nejdůležitější krok a skoro vždy se přeskakuje. U každého označeného cíle se zeptejte: chci to já, nebo je to jen „měl bych“?

Cizí cíl prozradí tři znamení. Formulujete ho přes „už by bylo načase“ nebo „je trapné, že pořád“. Představujete si ne proces, ale okamžik, kdy se o výsledku dozvědí ostatní. A dáváte si ho už několik let po sobě, ale nikdy jste nic neudělali. Aspoň dvě shody ze tří jsou důvod škrtnout bez lítosti. „Naučit se konečně anglicky“, které putuje ze seznamu do seznamu od roku 2019, je skoro vždy právě takový cíl.

Nechte si deset

Z toho, co zbylo, vyberte deset až dvanáct. Zkontrolujte rozložení po oblastech: pokud je osm z deseti o práci a penězích, není to plán na rok, ale plán na vyhoření. Cíl z každé oblasti brát násilím nemusíte, ale zeptejte se, proč některé oblasti zůstaly prázdné. Nejčastěji se tam skrývá to, co vám chybí nejvíc. Pokud se vybírá těžko, metody stanovování priorit fungují pro životní cíle stejně dobře jako pro pracovní úkoly.

Převeďte každý cíl na první krok

„Naučit se keramiku“ je směr. „Přihlásit se na zkušební lekci do 20. ledna“ je cíl, který se dá zapsat do kalendáře. Ke každému z deseti cílů napište první krok, který zabere nanejvýš hodinu a má datum. Cíl bez prvního kroku zůstává přáním, ať ho chcete sebevíc.

Rozložte do čtvrtletí

Dva tři cíle na první čtvrtletí, ostatní čekají na řadu. To chrání před dvěma klasickými scénáři: v lednu začít všechno naráz a do února vyhasnout, nebo všechno odložit a v březnu zjistit, že není načato nic.

Přehodnocujte jednou měsíčně

Dvacet minut na konci měsíce: co je hotové, co ztratilo smysl, co přidat. Cíl stanovený v lednu odráží člověka z ledna. Pokud jste se do května změnili, musí se změnit i seznam. Odmítnutí cíle, který už není váš, je také výsledek roku, a ne ten nejhorší.

Jak se deset cílů dostane do kalendáře

Mezi seznamem cílů a prožitým rokem leží přesně jedna věc – týden. Cíl, který se nedostal do žádného konkrétního týdne, se nestane, ať ho chcete sebevíc.

Proto je nejpraktičtější způsob práce s deseti cíli nevzpomenout si na ně na konci čtvrtletí, ale podívat se do seznamu při plánování každého týdne a ptát se: který jediný krok ke kterému jedinému cíli se vejde do těchto sedmi dnů? Jeden krok. Za padesát dva týdnů se z jednoho kroku týdně nasčítá víc než z hrdinských výpadů v lednu a v září.

Pomáhá i další věc: navázat cíl na už existující návyk. Pokud už zítřek plánujete večer, přidejte k tomu jednu otázku: „co jsem dnes udělal pro jeden z deseti?“ Třicet vteřin denně udrží cíle na očích líp než jakýkoli motivační obrázek na tapetě.

Vašich deset

Nejdůležitější na tomhle seznamu není, jestli se shoduje s vaším. Důležité je, abyste v prosinci 2027 mohli říct ne „zase jsem nic nestihl“, ale „tohle jsem chtěl, tohle jsem udělal, tohle jsem odmítl a proč“. To je rozdíl mezi deseti správnými cíli a deseti vlastními. Správné vypadají dobře v lednu. Vlastní v prosinci.

Časté otázky

Proč právě deset cílů, a ne tři nebo třicet?

Tři cíle bývají o práci a penězích a rok proběhne mimo všechno ostatní. Třicet se do kalendáře nevejde a v březnu seznam vyvolává jen výčitky. Deset až dvanáct umožní pokrýt všechny důležité oblasti a u každého cíle se přitom posunout aspoň jednou za měsíc.

Jak poznám, že je cíl cizí?

Tři znamení. Formulujete ho přes „měl bych“ nebo „už by bylo načase“. Představujete si ne proces, ale to, jak se o výsledku dozvědí ostatní. A dáváte si ho už několik let po sobě, ale nic neděláte. Stačí dvě shody a máte důvod ho škrtnout.

Musím brát cíle ze všech deseti oblastí?

Ne. Deset oblastí je mapa, ne povinná trasa. Pokud se ale všechny vaše cíle sešly ve dvou oblastech, zkuste zjistit, jestli to není tím, že ostatní vám připadají „nehlavní“. Právě tam se obvykle skrývá to, co vám chybí.

Co dělat, když do dubna není načatý žádný cíl?

Nepřepisovat seznam znovu, ale vybrat jeden cíl a jeden krok na nejbližší týden. Problém skoro nikdy není v cílech. Problém je, že se nedostaly do žádného konkrétního týdne. Začněte týdnem, ne rokem.

Kde vzít dlouhý seznam, ze kterého vybírat?

Napsat si vlastní, nebo vzít hotový – máme seznam sta cílů na rok 2027 v deseti oblastech. Cizí seznam není k tomu, aby se kopíroval, ale jako zrcadlo: podle toho, u čeho se zastavíte, je vidět, co doopravdy chcete.